Title: Cliometrics and the national story Wehrmacht POWs as soldiers of the Czechoslovak foreign troops during the WWII
Abstract:Studie na případu československé zahraniční armády za druhé světové války prezentuje možnosti kvantitativních přístupů v historiografii, a především naznačuje, že numerická zpracování mají potenciál i...Studie na případu československé zahraniční armády za druhé světové války prezentuje možnosti kvantitativních přístupů v historiografii, a především naznačuje, že numerická zpracování mají potenciál i pro zkoumání hlubších souvislostí a tak "měkkých" pojmů, jako jsou předsudky při vnímání "druhých" nebo procesy formování obrazu různých dějinných fenoménů v kolektivní paměti. Autor uvádí, že do československých vojenských jednotek formovaných na Západě v letech 1939 až 1945 vstoupily téměř tři tisíce Čechoslováků, kteří předtím určitou dobu sloužili v německém wehrmachtu. To představovalo až třicet procent početního stavu, kterého tyto jednotky dosáhly na konci války. V květnu 1945 tedy téměř každý třetí československý voják měl za sebou službu v německé uniformě. Tato skutečnost však nezapadala do ideového formování nové národní identity, založeného především na obrazu "celonárodního boje" za svobodu a příběhu odvěkého konfliktu s němectvím. Synergie cílené a přirozené marginalizace "shora" i "zdola" pak měla za následek téměř naprosté potlačení tohoto fenoménu v kolektivní paměti české společnosti jako celku. Zahraniční odboj byl prezentován ve striktně národním duchu a vojáci zahraničních jednotek představováni coby typičtí zástupci českého, respektive slovenského národa. Bývalým zajatcům z wehrmachtu se ani v publikovaných pamětech a vzpomínkách veteránů odboje nedostalo pozornosti, která by odpovídala jejich celkovému počtu a významu. Autor s pomocí kvantitativních metod zkoumá, zda šlo v tomto případě pouze o důsledek záměrné marginalizace, nebo zda za tímto "vytěsněním" mohly být i jiné důvody. Detailně mapuje rozsah a chronologii zařazení těchto mužů v rámci různých jednotek a dokládá, že k nim nastupovali ve větším počtu až od léta 1944 a mnozí z nich se do konce války nestačili dostat na frontu. To se bezpochyby odrazilo i ve vnímání veteránů, kteří se s nimi prakticky nemuseli setkat a netušili, jak významným rekrutačním zdrojem jsou právě bývalí zajatci z wehrmachtu.Read More